Svatby, co mají hloubku

Květen je už od dob K. H. Máchy lásky čas – a kdo by o ní měl vědět víc než Markéta Van Prchalová, která láskyplnými okamžiky žije každý svůj pracovní den. Je totiž svatební ritualistka.

Markéto, zaujalo nás tvoje povolání, co to vlastně děláš?

Svatební ritualistka vrací do svatebního obřadu smysl, krásu a prožitek. Často slýchám, že svatbou se nic nezmění, že je to jen vyčpělý 15minutový úřední akt a papír na partnera. Pokud ale snoubenci během svatby projdou rituálem, tak změnu ucítí. Protože mají prostor zavnímat hloubku toho, proč tam, jsou, s kým a proč si ho rozhodli vzít.

Bývá to dost odlišné od úřední svatby, kde na tohle není prostor. Úředníky často vidí poprvé nebo podruhé v životě, dostanou kázání o výchově budoucích občanů (i když děti možná ani neplánují) a odchod, šup šup. Tam pak není prostor zavnímat, co se vlastně děje. Prožitek se pak dohání bujarou oslavou, aby pár pocítil, že se vůbec něco děje – přitom vrchol svatby by měl být obřad, ne afterparty.

V církevním obřadu na takové uvědomění prostor je, ale ne všichni chtějí a mohou mít církevní sňatek a někdy i ti, kteří mohou, nestojí o instruktáž, jak má působit manželství podle Boha.

To musí vyžadovat spoustu příprav a poznávání, ne?

Ano, před rituálem se s párem několikrát vidíme, naživo nebo online, a dopředu řešíme, co všechno tam pro ně musí být, aby změnu skutečně prožili, proč se vlastně chtějí vzít, co pro ně znamená láska a manželství. To, co o nich během obřadu říkám, jsou jejich vlastní slova. Míra prožitku tak závisí na každém daném páru, někdo se nebojí jít do hloubky, zapojit i spiritualitu.

Jiné páry k tomu nemají blízko, ale stejně chtějí svatbu jinak, než je obvyklé. A jak to „jinak“ má vypadat, to hledáme a nacházíme spolu. Aby se u obřadu dokázali uvolnit, nějakou dobu spolu dopředu komunikujeme, tykáme si, znají mě, mají ke mně důvěru. Vím, v co věří, co spolu zažili.

Když uděláš svatební rituál bez přítomností úředníků, je před zákonem platný?

Jen se mnou ne, ale pokud chtějí manželství stvrdit i úředně, tak přizveme zástupce úřadů hned na začátek nebo druhou část obřadu, která navazuje. Právně musí obsahovat ta dvě ano a podpis se svědky. Jsou páry, které mají k úředníkům obecně odpor, ale často je to zbytečné, i v úřední části lze zažít hloubku, prožít tam silný moment, třeba jako polibek nebo výměnu prstýnků.

Nechci vytvořit atmosféru konkurence, s úředníky dopředu komunikuju, abychom se sladili. Vždyť máme společný záměr, vytvořit co nejvřelejší obřad. Když my spolu budeme naladění, bude to ve prospěch všech a všichni prožijeme nádherný zážitek.

Jakou průpravou jsi na své povolání prošla?

Absolvovala jsem výcvik Kněžky staré Evropy, kde jsem s rituály seznámila. Nic ale není neměnné, rituály se v čase vyvíjejí a mění, vnáším do nich ráda víc svobody, univerzální bezpodmínečné lásky. Neexistuje jediný možný způsob, láska je nad tradicemi a představami.
Svatební rituál jsem si samozřejmě nevymyslela, vychází z tradice s keltskými kořeny; známý třeba handfasting, svazování rukou pomocí stužek místo prstýnku. Věděly jste, že takové svatby původně bývaly na zkušební dobu jednoho roku a pak se obnovovaly? Podle toho, jak se s páry dohodneme, pracujeme s přírodními prvky, se živly, s napojením na Matku Zemi nebo něco většího nad námi – a nebo taky nezařadíme nic z toho a je to čistě o nich, zapojujeme jejich hodnoty a milníky jejich vztahu, kterými prošli.

Zaskočil tě někdy nějaký pár?

Naopak, já jsem ráda, když přijdou s vlastním nápadem. Pohybuju se v oboru od roku 2018 a zažila jsem různé druhy párů a lidí. Jsem otevřená všemu, nemám předsudky, jak má vypadat láska nebo jak si ji lidé chtějí vyznat. Nebráním se ani stejnopohlavním párům, chci, aby se v rámci svatby cítili přijatí. Když přijdou s nápadem, jaký mě nenapadl, tak je to vítané oživení.

Kde všude oddáváš, má to nějaké omezení?

Omezení neexistují – v interiérech, ve stodolách, v zámcích, v přírodě, u menhirů, v rekreačních střediscích. Volba prostoru je na páru, pokud si vyberou louku, kam se jde půl hodiny pěšky, jsem s tím v pohodě. Láska a spiritualita nemají požadavky na místo, za mě jsou všechna místa dobrá, pokud to tak cítí ti dva, kteří se berou.

Mám krásné hluboké zážitky ze silových míst, třeba ze svatby u menhirů, kde můžete vnímat intenzivní genius loci: to místo je úmyslně vybudované, aby podporovalo to, co se tam děje. Nádhernou svatbu jsem zažila i v dendrologické zahradě plné rozkvetlých květin. Nebo stodola, která zvenku nebyla nic moc, ale vevnitř jsme to nádherně vyzdobili, kruh se svíček vypadal v oprýskaném rustikálním prostředí skvěle.

Hlavně cítím, že každé místo je krásné poté, co se společně s hosty naladíme na to, proč tam jsme. Proto hosty vždy provádím krátkým zpřítomněním se, aby zavnímali, proč přišli, odkud ženicha a nevěstu znají a jaké s nimi mají zkušenosti a zážitky. A ta vřelost vztahu se pak přenese i do daného místa a události – zkrátka, jsme tu pro ně a pojďme tu pro ně být naplno. To vytváří posvátný láskyplný prostor, ať jsme kdekoli, i kdyby to byla továrna.

V rituálu obvykle zveme rodiče, kteří novomanželům jako první požehnají. To je moment, kdy je potřeba si uvědomit, že už nejsou dětmi a je třeba je propustit do světa a nechat je tvořit novou rodinu po svém. Láskyplně zmíním, že je třeba respektovat způsob, jakým to budou dělat. Na to se samozřejmě připravujeme, vím, jaké mají snoubenci vztahy s rodiči a z toho vycházíme.

Některé páry si napsali na papírky programy, které už si ze vztahu nebo z původních rodin nechtějí nést dál; nejistotu, přesvědčení, vzorce i křivdy. V rámci rituálu si ty papírky ukázali a spálili je, nechali oheň, aby vše transformoval v lásku a jejich budoucí vztah pročistil.

Co obnáší příprava na svatební rituál a jak to celé trvá dlouho?

Jako první posílám obsáhlý dotazník, abych zjistila, jaké jsou jejich společné hodnoty, jestli chtějí nebo nechtějí mít děti (někde na úředních svatbách zmínka o dětech může být zraňující i trapná), navnímám si je a podle toho dál tvoříme společně v následujících 2–4 online setkáních, kde všechny otázky probereme.

Tvořím jen rituál, vrchol svatebního dne, svolám hosty, přivítám a povedu obřadem. Tam moje práce končí – nezajišťuju fotografa, kytky, jídlo, od toho jsou jiné profese. Materiál, který se týká rituálu, svíčky, květiny, to zajistím já nebo pár, podle toho, jak se domluvíme, třeba když si sami chtějí ulít rituální svíčku.

Rituál trvá 20 až 40 minut, záleží na okolnostech, jak moc chtějí zapojit hosty a rodinu. Je to ideální délka, abychom udrželi pozornost, linku a gradaci.

Dovedeš si představit nevěstu v sukni od Pachamamy?

Dovedu! Třeba bosé nohy jsou velmi běžné a vlastně jakékoli oblečení je povolené. Nejsem od toho, abych soudila, co je správně nebo špatně, přeju si, aby se partneři cítili přijímaní, milovaní takoví, jací jsou. Jak slavnostně se chtějí cítit a obléci, to je jejich zodpovědnost – nechávám je, aby si navibrovali svou svatbu, aby měla jejich konkrétní posvátnost.

Takže kdyby se někdo chtěl vdávat na pláži v sukni a braletce z Pachamamy, proč ne? Vlastně je to můj profesní sen a velká výzva, zažít takovou svatbu u moře.

Co může pár udělat pro to, aby takový obřad s tebou prožil?

Nemusí jít o klasickou svatbu s úřední částí, jsou lidé, kteří stojí třeba o obnovu svatebního slibu po letech manželství. Ať se podívají na moje stránky www.marketaprchalova.cz a na videa na Instagramu. Pokud jim to začne dávat smysl, domluvíme si nezávazný call, kde zodpovím všechny dotazy, představím možnosti, společně poskládáme záměr, představu, jak by to mohlo vypadat. Někdo třeba jen ví, co nechce, a jinak nemá jasnou vizi, tu pak tvoříme společně.

Markéto, děkujeme a přejeme, jak jinak, hodně lásky!