Často si dělám život komplikovanější

Míša Krobová z ekologického květinářství Green Decor v pražských Dejvích je za nás ta nejdobrodružnější květinářka, jakou jsme poznali. Přečtěte si výjimečně upřímný rozhovor o vyhoření a férovém přístupu k oblékání i ke kytkám.

Míšo, víme o tobě, že jsi založila první ekologické květinářství v ČR, ale co jsi zač jako člověk?

Vždycky jsem byla otevřená a odvážná, baví mě poznávat nové situace, lidi, činnosti. Nevadí mi dobrodružství a umím se v něm pohybovat. Nikdy jsem si do ničeho nedala moc mluvit. Vlastně odmalička, když jsem se pro něco rozhodla, udělala jsem to.

I proto teď žiju dost nekonvenčně – s partnerem a synem bydlíme v maringotce na statku kousek za Roudnicí, který budeme asi rekonstruovat asi do smrti. Syn chodí do alternativní školy, já začala dělat práci, která u nás neměla precedens.

Moje květinářství prodává kytky získávané nekonvenční cestou, především lokální a v zimě šetrně pěstované ze zahraničí. V době, kdy to u nás nikdo nedělal, jsem se pustila do samostatného pěstování kytek. To bylo pole neorané, na nic nedaly se vygooglit žádné „noty“, prostě cesta pokus – omyl.

Od dětství jsem chtěla jsem dělat s rostlinami a květy, ale klasická konvenční cesta floristky pro mě nebyla. Strašně mi totiž vadil ten spotřební přístup „nakoupím, prodám a všechno okolo je mi jedno“. Potřebuju, aby moje činnosti měly přesah a nadstavbu, čímž si často komplikuju život.

Už 12 let se podílíš na formování a kultivaci českého trhu s ekologickými květinami. Co všechno jsi za tu dobu zažila?

Nejdřív jsem otevřela obchod a pak zjistila, že nemám co prodávat. Ekokytky nebyly dostupné a neexistovala funkční dodavatelská síť. Proto jsem začala pěstovat i sama. Udála se spousta náhod, bez kterých by se nic z toho nemohlo stát – „náhodou“ jsem se dostala třeba k prvním pozemkům v Dolních Měcholupech, kde jsem se postupně všechno naučila.

Pak přišla výpověď – a my se s rodinou rozhodli jít do svého, abychom budovali něco s dlouhodobou hodnotou. Nejde jen o to vysadit kytky, ekokvětinaření je zemědělství jako každé jiné a zahrnuje keře, stromy, péči o půdu, o krajinu. Je to na celý život a dává smysl pracovat na vlastních pozemcích.

Byla to napínavá fáze, zařídila jsem úvěr, ale 2 roky jsme nemohli najít správné pozemky, byli jsme snad úplně všude v okruhu 100 km od Prahy. 3 týdny před lhůtou, kdy mi měla hypotéka propadnout, jsme našli Černěves a já řekla: „Ne, v žádným případě, tuhle barabiznu opravovat nebudu.“ Nakonec jsme tu zříceninu koupili i s přilehlými poli a jsem tu, v neobyvatelném statku, kam jsme si museli postavit maringotku.

Těm náhodám, co to provázely, se snad ani nedá říkat náhody. Třeba jsme potkali lidi, kteří měli ohromný dopad na náš život. Nestalo se mi to poprvé a pro tenhle typ zásadních setkání jsem ochotná věřit, že existují nějaké vyšší síly, které nás směřují.

To zní jako strašně únavný projekt, nepodepsala se na tobě ta míra nejistoty?

Strašně dlouho jsem si myslela, že ne. A zpětně vidím, že už dlouho ano. Je to pro mě objevná cesta, když zjišťuju, že už „tehdy“ na mě mohly být vidět první příznaky vyhoření. Lidi často vnímají vyhoření jako běžnou, jednorázovou záležitost, která se nějak opraví a jede se dál.
Jenže to není záležitost týdnů ani měsíců, střádá se to v člověku roky a vidíme to až zpětně. A logicky, i cesta k tomu dát se do kupy je podobně dlouhodobá. Jsem na cestě k „vyléčení“, ale vnímám to jako projekt na roky. Nedokážu o tom zatím mluvit z pozice člověka, který to má za sebou, jsem prostě v procesu a čím dál tím víc si uvědomuju, že to může trvat dlouho.
Moje cesta k pomalejšímu životu zároveň naráží na moji dynamickou, dobrodružnou povahu. Zpomalení jsem čekala od života na statku, ale paradoxně právě to mě úplně dorazilo. Venkovská romantika se nekonala, k běžné agendě květinářství přibyl ještě nekomfort bydlení, stěhování, syn šel právě do první třídy a my se z bytových Pražáků stali hodně nejistými venkovany.

Podělíš se o nějaké postupy nebo techniky, které ti v procesu uzdravování dělají dobře?

Tím, že jsem zemědělec, běží můj život v cyklech podle ročních období, a díky tomu mám příležitost regenerovat, i když v dost pracovním modu. Dělá mi hodně dobře, když můžu část dne pracovat venku, na sluníčku, povětří, ale i v zimě a dešti. Člověk se musí kolikrát dokopat, ale ve výsledku je ten zážitek, ať už příjemný nebo v diskomfortu, jedině k dobru.

Funkční modely, jak se s vyhořením vyrovnávat, si teprve hledám. Rad je přehršel, ale mě už trochu otravují, protože vytvářejí další tlak. Internet je toho plný – deset tipů, jak být dokonalý lídr, matka, partnerka, jak si vytvořit ideální work life balance… Ale člověk si s tím na sebe plete bič, snadno získá pocit prohry, že podle těch skvělých rad nezvládá žít.

Takže si ordinuju na tohle všechno kašlat. Snažím se sama nacítit, co mně osobně prospívá, a nepřidávat si péči o sebe podle nějakého mustru jako další úkol, který mám splnit. Mám zkušenosti i s kouči a mentory, ale jen jsem tím na sebe vytvořila další tlak, abych se opravila. Nakonec jsem se musela ptát, kde jsem v tom já? Tomu se teď snažím vyhýbat.

Dobře mi dělají holčičí věci, třeba návštěvy u kadeřnice nebo jsem si nechala vybělit zuby, zkrátka dělám ty věci, které jsou pro spoustu žen normální, ale já je nikdy nedělala. Těším se, že si zaplatím výtvarný kroužek a sním i o kurzu šití. Můj praděda s prababičkou totiž mívali krejčovský salon, tuhle dovednost jsme si v rodině předávali z pokolení na pokolení a já se sestrou jsme první generace, která se to ještě nenaučila.

Líbí se mi koníčky, z kterých je užitek, že kromě tvorby samotné můžu výrobek nosit. Slow fashion mě oslovuje i z ekologického hlediska. Přeju si do toho proniknout, ale v klidu, tak, abych se nepřesytila.

Takže se učíš vyrovnávat s pomalejším tempem?

Teď mezi svátky jsem si proti svému zvyku vážně dovolila nedělat skoro nic a pozorovala, co to se mnou dělá. Tohle je úplně jiný typ dobrodružství, poznávám se ze stránek, o kterých jsem nevěděla. Navíc, když jsi výkonnostně nastavený člověk, máš při regeneraci pocity viny, že ztrácíš čas, že jsi líná – na tom už jsem hodně zamakala, ale stejně mám radši aktivní odpočinek. Alespoň volím místo práce odpočinkové aktivity a už to beru jako úspěch.

Jeden malý životní hack je pro mě, že nikdy nevynechám oběd. Dřív pro mě jídlo nebylo důležité, o tělo jsem se moc nestarala. Teď obědy dodržuju a chodím se najíst, vyhledávám kvalitní lokální jídlo. To byl jeden z prvních kroků sebepéče. Jako další efekt vnímám, že mi jídlo strukturuje den, je tam předěl.

To byl třeba můj začátek k tomu, nezamotat se do bezbřehého řešení problémů od úsvitu do noci. Rozčlenit si čas a mít nad ním kontrolu, nepropadat chaosu, kdy zjistím, že jsem 12 hodin pracovala na něčem a jiným věcem, třeba nepracovním, jsem se nedostala.

Zmiňovala jsi slow fashion, máš oblečení stejně férové jako kytky?

To je stejné jako u jídla, čím dál tím víc vyhledávám menší prodejce, výrobce. Velké řetězce jsou pro mě aktuálně nutné zlo, stejně tam málokdy narazím na něco, co bych si chtěla koupit. Nejsem nakupovací tip, takže preferuju kvalitní kousek, který mi vydrží, abych nemusela hned znovu shánět. To všechno mě vede k pomalé módě.

Sukně mám ráda a chci je nosit víc, což souvisí i s tím, že bych ráda podpořila ženskou energii i oblékáním. Potřebuju se cítit pohodlně, pro mě je pohodlné oblečení opravdový life hack, už si prostě nebudu kupovat šaty, v kterých možná vypadám hezky, ale není mi fajn.

Nechci se nechat omezovat v pohybu, chci vnímat svoje tělo a dělat mu dobře – to je pro mě důležitá součást, je to kapka ke kapce, a nakonec i nepohodlné oblečení může vést k vyhoření. Vyhoření není jednorázová událost, je to soubor pidinepohodlíček, které ke konci naberou olbřímí rozměry. Takže jsem rozhodnutá si vyhovět.

Míšo, děkujeme za rozhovor a pózování v midi sukni Sienna Spicy věříme, že v Pachaoblečení najdeš dalšího pomocníka, s kterým se budeš cítit zase o kus líp!

Míša Krobová

Zakladatelka prvního českého ekokvětinářství vrací do našich váz lokálně vypěstované květiny. Její obchod Green Decor najdete v Praze, Dejvická 3. Společně s kolegy z platformy Výkvět dělá vše, co je v jejích silách, abychom měli možnost koupit si poctivě vypěstované kytky.
Víc zjistíte na www.green-decor.cz a na www.vykvet.org.