Něžná péče Jany Rosy

Kdy o vás naposledy někdo pečoval? Ne hodinu či dvě na masáži, ale celý den? Bez pohledů na hodinky, ale ve vašem vlastním čase, dokud se necítíte úplně nasycená? To není nesplnitelný sen, to je práce Jany Rosy.

Jana Rosa je ritualistka, lektorka práce s pánevním dnem a jedna z průkopnic celodenního rituálu zavinování, který se učila od ruských a latinskoamerických porodních bab. Také už 6 let vede online klub Kmen , kam si pro inspiraci a podporu chodí ženy bez ohledu na to, kde se právě geograficky nacházejí.

Jani, máme tě spojenou s prací s tělem, jak takové věci fungují online?

Online klub Kmen funguje v rytmu kola roku – setkáváme se na workshopech u příležitosti jednotlivých svátků. Zároveň funguje jako velká moudrá knihovna plná inspirace, rozhovorů s výjimečnými lidmi, ženami i muži. Každý měsíc otevíráme jiné obohacující téma, věnujeme se i pánevnímu dnu.

S online ženskými kruhy jsem začala v covidu a brzy zjistila, že je oceňují třeba ženy na mateřské nebo ženy, které žijí někde, kde žádné ženské kruhy nejsou – výhoda je, že vlastně nemusí nikam odcházet.
Protože v Kmeni jde o uzavřený kruh, který běží půl roku, vybudujeme si důvěru a bezpečí. Ženy se svými tématy se pak otevírají líp, než kdyby to byl kruh, který se potká poprvé a už se nikdy neuvidí. Některé ženy jsou tam už pět let, takže mezi nimi fungují opravdová přátelství. A nejde jen o slova, kromě sdílení tančíme, děláme rituály, vizualizace i meditace.

Sama jsem překvapená, že spolu jdeme takhle dlouho. Když jsme začínali, samozřejmě jsem nevěděla, kam to povede. A ženy chtějí pokračovat – takže pokračujeme.

Rituál zavinování byl původně poporodní rituál. Když to slyší ženy – i muži – tak si často myslí, že tam zavineme miminko. Ale my zavineme tu maminku. Říká se, že je to původně slovanský rituál, ale v nějaké podobě ho najdeme ve všech kulturách. Protože ve všech kulturách bylo během šestinedělí o ženu postaráno, a teprve po šestinedělí se „uzavírala brána porodu“, aby žena byla znovu plně teď a tady.

Takže prvotní význam bylo zavinutí jako fyzické i psychické a energetické uzavření – aby se stáhla pánev, aby se zpracovaly věci, které během porodu proběhly.

V současné době se ale rituál používá na uzavření všeho, co je potřeba. Velmi často provázím ženy, které třeba přišly o miminko nebo o starší dítě, či o někoho blízkého. Zavinuju ženy po rozchodech, po rozvodech. Zavinuju ženy, které už prošly menopauzou a uzavírají plodné období – to teď časté téma. Můžeme uzavřít i to, když se přestěhujete, měníte práci, nebo třeba překonáte těžkou chorobu – pak jde o symbolické překlenutí do zdraví.

Rituál zavinování si zaslouží cokoli, co vás trápí, co nemáte zpracované, vrací se to a potřebujete s tím pomoci.

Funguje to i s časovým odstupem? Že já bych třeba po svých třech už skoro dospělých dětech přišla a řekla: končím s mateřstvím, zaviň mě?

Určitě, a má to své benefity bez ohledu na čas, který od té doby uplynul. Pokud v tom tématu ženě vázne energie, je jedno, jestli se daná věc stala před rokem nebo před deseti lety. Když je tam pořád něco nezpracovaného – moderně řečeno trauma – tak si je člověk pořád nese v sobě. Takže pokud to není uzavřené, je jedno, před jak dlouhou dobou se to událo.

Já jsem rituálem zavinutí u Jany Rosy prošla po náročném rozchodu. Přijela za mnou domů, nemusela jsem s křehkým tématem cestovat někam, kde to neznám. Celý den se mi věnovala, pečovala mě, napustila vanu s bylinkami, přinesla čaj a něco dobrého. To nejúžasnější ale bylo, že si se mnou o mém problému povídala úplně bez tlaku času. Jako nejlepší kamarádka, ale zároveň s velkým terapeutickým nadhledem. Samotné zavinutí pro mě bylo jako třešnička na dortu, ale ten dort, to byly hodiny Janiny soustředěné přítomnosti, péče a povídání. Vendy Matlová, Pachamama

Za těch devět let praxe mám tolik příběhů! Třeba od ženy, která přišla řešit něco jiného, ale v průběhu zavinování vyplavalo, že byla sexuálně zneužívaná, hodně se to týkalo prsou – a ona nebyla schopná kojit. Strašně moc si přála kojit, ale vždycky se jí při kojení spustilo to trauma. Odstříkávala, řešila to… a její manžel se za celých pět let vztahu nemohl dotknout prsou, protože to byl spouštěč.

Bylo to jak zázrak, hned tentýž den začala plně kojit. Večer řekla manželovi, že jí zbyl olej, jestli by jí namasíroval prsa. Tím se spustila nová fáze vztahu, včetně romantických víkendů v hotýlku. Pak měla ještě druhé dítě a zase ho plně kojila.

Zažila jsem i ženy, které před zavinováním vícekrát potratily, a po zavinování otěhotněly a donosily miminko. Pak posílají fotky… je to nádherné. Samozřejmě ne vždycky se stanou takhle obrovské změny, ale za každou jsem ohromně vděčná.

Zmínila jsi, že paní přišla s jinou zakázkou. Znamená to, že během zavinování se v bezpečném prostředí může uvolnit nějaké trauma nebo zážitek, který byl dlouho zatlačený do podvědomí?

Velmi často se to děje. Ženy mi většinou neřeknou: „Jdu na zavinování, protože jsem byla sexuálně zneužívaná.“ Přijdou s nějakým jiným tématem, protože říct tohle člověku, kterého neznají, může být obrovsky náročné. Často to vyplave až během rituálu.
Sdílení někdy trvá čtyři až pět hodin, je opravdu dlouhé. Postupně se to ukazuje. A někdy to vyplave na povrch až při doteku – tělo začne mluvit. Stalo se mi třeba, že při masáži vyplavalo, že jednu ženu její bratr hodně mlátil, když byla malá, opravdu hodně. A při fyzické péči si tělo dovolí vypouštět věci, které potřebují ven.

Jde o celodenní rituál. To považuju za velmi cenné, protože když jdeme někam na terapii nebo masáže – a já sama mám ráda různé masáže, nechci to shazovat – tak vždycky máme omezený čas. Tady je skvělé, že na to máme celý den.

Rituál zavinování trvá třeba osm, deset, někdy i dvanáct hodin. Ideálně do těch dvanácti, protože i já mám nějakou kapacitu držet prostor. Ale tím, že na sebe máme dost času, má klientka šanci, že se uvolní a půjde do hloubky mnohem víc než jinde.

Probíhá to tak, že nejdřív vyčistíme prostor a vaříme ceremoniální kakao, které se pije po dobu rituálu. Kakao pomáhá spojit se se srdcem, otevřít duši – je to jemná medicína. Potom probíhá samotné sdílení, které zabírá nejvíc času a od toho se odvíjí, jak dlouhé to celé bude – jestli žena bude povídat tři, čtyři nebo pět hodin.

Potom následuje masáž – vědomý dotek celého těla s výjimkou intimních partií. S důrazem na bříško, které je u žen málokdy dotýkané, a přitom si čas a péči zaslouží. Nejde tedy o tantrickou masáž.

Následuje samotné zavinování do sedmi šátků. To je ten rituál zavinování, který původně sloužil k tomu, aby se po porodu stáhla pánev, ale i aby se zacelil energetický prostor ženy.

Některé ženy mají strach – vidí to na fotce a říkají, že to je jak mumie a že budou mít klaustrofobii. Ale nemusí se bát, mají nad tím absolutní kontrolu – samy si říkají, jak pevné to bude, kdy chtějí další šátek a jak dlouho v zavinutí pobudou. Minutu, třičtvrtě hodiny... podle toho, jak je jim to příjemné.

Ty šátky jsou spíš jako mateřské objetí. Dávají hranice, aby tělo mohlo povolit. Člověk se může „rozpustit“ do té příjemné pevnosti, nervový systém se uvolní. A třeba po porodu hraje roli i důvod, že žena zase cítí svoje tělo – a že v bříšku už není miminko.

Dneska jsou moderní zátěžové deky, které pracují s tím, že tělo se pevně obejme a se zátěží dostane i hranice. Tohle je podobný princip – pevné objetí, mateřské, které vede k obrovské relaxaci těla.

Je to tak. Já se hodně potkávám s kuranderami, porodními bábami z Jižní Ameriky, a na seminářích bývají i porodní asistentky a fyzioterapeutky. Porodní báby řeknou, co se dělá, ale nemají k tomu vědecké vysvětlení (a nepotřebují ho, ony to neřeší, nemusí do toho zapojovat hlavu, mají odžito, že to funguje).

A pak fyzioterapeutky a porodní asistentky řeknou: „Aha, to dělá v těle tohle, tohle a tohle, to je geniální.“ Původní kultury to nepotřebují rozebírat raciem. Mají ověřeno, že to funguje, a to jim stačí.

Když zmiňuješ ty kurandery – od koho ses učila ty?

Původně od ruské porodní báby, která je zároveň psycholožka – Iriny Gulěvič. Potom jsem se učila od Rocío Alarcón z Ekvádoru. Pak od Angeliny Martinez Mirandy – ta je z Mexika a jezdí sem často, je úplně úžasná. A další jména, všechny se teď nevybavím, ale bylo jich za ta léta hodně.

V Jižní Americe se původní tradice zachovala, nedošlo tam k přerušení kontinua tak jako u nás. Proto se hodně lidí jezdí učit právě od latinskoamerických porodních bab. Odtud i kakao – může to působit „divně“, proč jako kombinace původně slovanské tradice a kakaa, ale je to dané tím, od koho se to dnes učíme.

Je to proto, že když zavinujeme, pracujeme se záměry. Co si žena přeje uzavřít a čemu se potom otevírá. Ty nové šaty symbolizují to nové.
Vždycky říkám: vyber si šaty, které opravdu budou ztělesněním toho nového. Někdy se ženy chtějí cítit jako královny. Někdy se chtějí víc otevřít milence v sobě – nemyslím to sexuálně, ale jako milenka života: začít si ten život zase užívat. Někdy si pořídí noční košilku, někdy plesové šaty, někdy dlouhou sukni a tričko… pokaždé je to jiné.
Oblečení funguje jako kotva – kdykoli si pak žena ty šaty nebo sukni oblékne, vybaví se jí to nové, do čeho chtěla vstoupit, a víc se to ukotví.

Stalo se ti někdy, že by po rituálu žena vklouzla do nějaké naší barevné sukně?

Jasně, stává se to. Já miluju Pachamama sukně a mám kolem sebe ženy, které taky, takže to není výjimka.

Dívala jsem se, že teď máte na webu moc hezké šaty. Vaše materiály jsou příjemné, splývavé, dokážu si představit, že takové šaty budou pro zavinování moc krásné.

Mluvila jsi o tom, u koho ses učila. Zajímá mě, jak ta linie pokračuje a komu ji předáváš. Pověz nám o tom, jak učíš ty.

Začala jsem s tím už před šesti lety. Nejdřív jsem se tomu strašně bránila. Říkala jsem: ne, já to učit nebudu, mám málo zkušeností, dělám to teprve tři roky. Ale chodily za mnou ženy a pořád mi psaly, že o to stojí.

Pak mi jedna napsala, že její zavinování neproběhlo tak, jak mělo – byla retraumatizovaná. A já jsem se v tu chvíli rozhodla, že s učením začnu. Musím, aby ženy dostávaly kvalitní a bezpečnou službu. Takže takhle jsem se k tomu dostala – život mě dotlačil. Na konci dubna spouštím jedenáctý kurz.

Máme už docela velkou komunitu průvodkyň. Pro mě je důležité, že jsem tady pro ně dál – není to jen „naučím a čau“. Potkáváme se, děláme čtyřikrát do roka na Zoomu supervize, občas se potkáváme i naživo, máme facebookovou skupinu, kde se mě můžou na cokoliv zeptat. Nenechám je bez podpory.

Znám to sama. Protože jsem před 9 lety byla jedna z prvních v republice, neměla jsem se koho ptát – nikdo zkušený tady nebyl. Ze začátku to bylo náročné, hodně věcí jsem se učila sama a některé za pochodu. Proto hodně učím o bezpečnosti, kvalitě, práci s traumatem. Dotýkáme se lidské psychiky a je potřeba mít pokoru a vědět, co děláme.

Přesně. A to v ceně kurzu, neplatí se za ni zvlášť. Takže některé ženy, co byly u mě před šesti lety na kurzu, stále chodí na setkání. Je to krásné, protože se vzájemně obohacujeme – máme v komunitě i lékařky a psychoterapeutky, takže když je nějaký dotaz, neodpovídám jen já, ale i další ženy, které mají velké zkušenosti.

Máme síť průvodkyň v České republice, na Slovensku i v zahraničí – přijely i Češky žijící venku, máme jednu v Irsku, třeba v Německu. Je hezké, jak se zavinování šíří.

Přesto si myslím, že průvodkyň je pořád málo. Když se podíváme, kolik je masérek, terapeutek, koučů… těch je spousta. Ale průvodkyň zavinováním není tolik. Moc si přeju, aby si každá žena aspoň jednou za život ten rituál dopřála, s průvodkyní, která s ní ladí.

Každé z nás je sympatický někdo jiný – někdo by šel ke mně, někdo by ke mně v životě nešel – a je to v pořádku. Proto je skvělé, když je nabídka průvodkyň široká, aby si mohl vybrat každý.

A taková perlička na závěr, dnes se zavinují i muži. Já je nezavinuju, ale znám několik průvodkyň, které se u mě učily a zavinují i je. A slyším to i od kolegyň z východu. Nakonec, změna po porodu se týká obou, i muž se stal otcem. Když je to první dítě, je to velký přechod.

Dneska jsou muži často u porodu, mají své procesy. Často se samozřejmě zavinují i na jiná témata, třeba i byznysová. Je fajn, že i pro ně je rituál dostupný.

Jani, kde tě najdu, když budu potřebovat třeba rituál pro „přestřižení pupeční šňůry“ od svých 3 synků?

Jsem tu pro tebe a všechny další ženy v Praze a v Bílých Karpatech, takže je na výběr. A samozřejmě na webu www.pruvodkynezeny.cz.
Děkuju!

Medailonek:
Jana je mentorka pro ženy, průvodkyně rituály, ženskými kruhy, kakaovými ceremoniemi, seberozvojovými semináři a také je lektorka práce s pánevním dnem.

Založila a už šestý rok vede online klub Kmen. Už více než 9 let se profesně věnuje všemu, co souvisí s ženstvím a ženskou energií, také s kolem roku, přechodovými rituály, uzemněním a cestou naší duše skrze životy.