Menopauza a sex

Když jsem se připojovala, abych s psycholožkou Klárou Trávníčkovou online probrala žhavé téma intimního života zralých žen, měla jsem neumyté vlasy, v klíně termofor a přišla jsem si tak nepatřičně. Vždyť jdeme mluvit o sexu, proboha! Ukázalo se ale, že ten termofor je docela symbolický…

Nene, že moje ohřívací láhev ladí k tématu sexuálního života v menopauze? Jak to myslíš, Kláro?

Jeden z příznaků přicházející zralosti u žen i mužů je, že k intimitě potřebujeme čím dál tím víc naladění, pohody a možná i nějakých pomůcek. Výsledek pak ale stojí za to. Ve dvaceti jsme na to vlítly, ani nevěděly jak – a taky to kolikrát podle toho vypadalo. Zralejší intimita s sebou často nese hlubší prožitek a větší pocit odměny.

Stejně jako u ostatních příznaků menopauzy, o kterých jsme se bavily v minulém rozhovoru, jsou změny v sexuálním životě velká příležitost k transformaci. Už prostě nemáme takovou nálož hormonů, která by nás nutila skočit na každého, kdo alespoň rámcově odpovídá naší představě o přitažlivém protějšku. Tím se nám ovšem otevírá prostor pro sofistikovanost, zkoumání potřeb vlastního těla, zjišťování, co nám skutečně dělá dobře. Pro někoho možná poprvé v životě. Zdá se vám to pozdě? Lepší teď než nikdy.

V souvislosti s menopauzou se často mluví o ztrátě libida, to mi jako fajn příležitost k transformaci nepřijde, vysvětlíš to?

To, čemu se v západním světě říká ztráta libida, ale i ostatní negativní příznaky jako třeba suché, křehké vaginální sliznice, nás nutí změnit zažité vzorce a vedou k zvídavosti, experimentování, zkoušení nového… a ovoce tohoto snažení může být překvapivě sladké.

Co je to vlastně ta ztráta libida? Většinou se tím myslí ztráta spontánní chuti na sex a prameny uvádějí její výskyt u 30–50 % žen v přechodu. Ale tady už se dostáváme do rozporu sociálního očekávání vůči realitě. U žen (a velmi často ani u mužů) není spontánní chuť na sex jediná správná norma. Je naprosto běžné, že obě pohlaví mají takzvaně responzivní touhu – tedy že se neobjeví sama od sebe, ale vznikne v průběhu nějaké aktivity, třeba když jeden z páru začne, přitulí se, a chuť u druhého vznikne v průběhu tohoto procesu.

Takže pokud cítíte ztrátu libida, zamyslete se, jaká na sebe máte očekávání? Klasická „pornografická“ představa, že chuť se zkrátka objeví s intenzitou vulkánu a pokud ne, nejste sexuálně v pořádku, je dost naivní. S věkem a zkušenostmi zjišťujeme, že zkrátka jen potřebujeme věci jinak – víc péče, konkrétní podmínky a třeba vztahový kontext. Proto raději než o sexu mluvím o intimitě, lépe vyjadřuje komplexnost celého tématu.

Další zajímavá věc je, že výzkumy zatím nepotvrdily, že by snížená chuť na sex nějak souvisela s poklesem hormonů (zatímco třeba u suchosti sliznic, vadnutí kůže, depresí a jiných příznaků ano, tam to souvisí prokazatelně s hormonální hladinou). Pravděpodobně tedy nejde jen o hormonální, ale mnohem složitější záležitost, která se odvíjí od dalších okolností životní situace i priorit té které ženy.

Zmiňuješ rozdíl mezi sexem a intimitou, v čem spočívá?

Diskutabilní předpoklad západní společnosti je, že sex rovná se penetrace. Ženám i mužům to hrozně škodí, protože ne vždy je průnik příjemný nebo vůbec technicky možný, ale to neznamená, že musíme rezignovat na celou oblast intimity. Nehledě na to, že penetrace je příčinou orgasmu jen u zhruba třetiny žen, ostatní potřebují nekoitální praktiky nebo kombinaci obého.

Když si připustíme, že sex nemusí být to, co jsme si doteď myslely, otevírá se nám možnost od základu se podívat na své potřeby. Jak já, a nikdo jiný než já, vnímám svou intimitu a co teď potřebuju jinak. Můžu znovu, nebo možná pro někoho vůbec poprvé, prozkoumat svoje tělo – svýma rukama, případně pomůckami, zjistit, co mi dělá dobře.

Pak se můžu zaměřit, jak o tom mluvit se svým partnerem. Jak komunikovat, že nejde o výkon a začíná období hledání, pomalejšího a citlivějšího prožívání. Mimochodem, opustit výkonovou orientaci je key word nejen v sexualitě a ohromně se to vyplatí ve všech oblastech života.

Jak o tom tedy mluvit s partnerem?

Nejen ženy se proměňují a zralé muže dokáže ohromně uklidnit, že přestává jít o výkon, že respektujeme jejich tělesné změny a změny v touze – protože pro muže je ohromné tabu přiznat, že mají obavy, že přestávají být chlapi, když už na to nechtějí skočit jako králík. Je pro ně velmi úlevné, že nejde o splnění úkolu na poli orgasmu, ale o něhu, hlazení, hru, zkoumání, jaký druh pohybu a doteku dělá v novém nastavení oběma dobře.

Když o tom žena začne mluvit, tak se muži sakra uleví a oba můžou intimitu zkoumat nově, citlivěji. Pro oba je to léčivé a komunikace otevírá bránu k nové blízkosti ve vztahu, k druhým líbánkám, a nejednou povstane milostný život jak Fénix z popela a my si říkáme, panebože, proč já to takhle nedělala celý život. Skvělou inspirací může být vědomý přístup. (Ten už jsme na našem blogu zmiňovaly v článku o tantrickém orgasmu.)

To vypadá, že sex v přechodu už bude vždycky jen ta něžná, pomalá záležitost… Není to málo a není to nuda?

To vůbec nemusí, naopak, v této životní fázi se spousta žen pouští do různých experimentů se sexuální dynamikou, některé zkoumají svou hetero a homoflexibilitu nebo posouvají své hranice experimentováním s různými praktikami. Mezi současnými padesátnicemi je celkem trend zkusit žít nějakou dobu se ženami. Má to logiku, žena splnila svou roli matky, už nemusí pracovat na pokračování a zajištění rodu ve straight vztahu a hlavně – začne jí být jedno, co si o ní ostatní myslí.

To už jsi zmiňovala v minulém rozhovoru, ale je to skutečně tak, že strach ze společenského odsouzení s menopauzou odchází tak snadno?

Samozřejmě záleží na osobnosti ženy i na okolnostech, jak byla vychovávaná a jakým způsobem žila svou dosavadní dospělost. Ale je fakt, že tahle síla se začne v perimenopauze zdvíhat, začínám zjišťovat, proč vlastně to či ono neřeknu nahlas a proč je vlastně takový problém obléct si fialovou mikinu s králičíma ouškama… A tuhle superschopnost můžu posilovat, vyživovat svobodnou bytost v sobě a dávat ji do rovnováhy s dámou, která ví, že kolena musí být při sezení u sebe. Jak moc budu posilovat kterou stránku, to už je moje volba.

S čím vším stojí a padá chuť na sex u zralých žen?

Apetence u žen i mužů je v tomhle věku strašně křehká krajina, musí se poskládat mnohem víc aspektů. Třeba úroveň životní energie, vyčerpaná žena prostě nemá chuť. Roli hraje i nedostatek vnitřní intimity partnerů, na její rozvoj nebyl čas, když byly děti malé, partneři museli pracovat, pečovat a nebyl čas se k sobě partnersky přibližovat.
Ohromně důležitý je vztah k vlastnímu tělu, ženy se často přestávají cítit atraktivní. Gravitace spolu se sníženou pružností tkání dělají své a když se to spojí s faktem, že stud je u žen pěstovaný téměř od narození (schovej si tu pipinku, jsi moc hubená, tlustá, máš moc velká prsa, nebuď vyzývavá…), tak se některým ženám až uleví, že mají sexuální fázi za sebou a s úlevou se vzdávají pojetí sama sebe jako sexuální bytosti.

To se děje především u žen, které v dětství čelily obrovskému studu a sex vnímaly jen jako prostředek k založení a udržení rodiny. K tomu připočtěte předsudek, že staří lidé sex nemají a pokud na něj mají chuť, je to úchylné – to je strašně nebezpečné sebenaplňující proroctví a především ohromná blbost, lidé dokáží mít nádherný a naplňující sex až do smrti.

Není to logické? Vždyť krásu zralého těla až na výjimky na obálkách časopisů opravdu nevídáme.

Přesně, ve společnosti se starší tělo stále považuje za odpudivé, což je strašné stigma, jak pro ženy, tak pro muže.  Stojí za to si tohle bolestivé téma otevřít a dobře se na to podívat: dokážu přijímat své tělo tak, jak se změnilo, se striemi, povislou kůží, menší pružností…?
Je to začátek jemné, dlouhodobé práce, která směřuje k akceptaci těla prostřednictvím oceňování, co všechno dokázalo, zvládlo, jak mě dobře neslo tím životem, vzpomenu si na konkrétní situace, kdy třeba tohle vrásčité povolené břicho nosilo a vyživovalo moje děti. Může z toho vzejít velký pocit vděku.

Někdy se dočtete, že si máte na svém těle hledat místa, která se vám líbí. Jsem přesvědčená, že lepší způsob je hned od začátku pracovat na přijetí svého těla jako celku. A ano, skutečně je možné, aby se vám vaše tělo líbilo v každém věku. Nakonec, zamysleme se, kdo vlastně určuje estetiku a stanovuje, že hladké je hezké a vrásčité je škaredé?
Neláska, která do nás v dětství byla zasazená, je neuvěřitelná. Podívejte se třeba, jak přijímáte lichotky – co se vám děje v hlavě, co vyjede za první reakci. A ta bývá často smutná, místo radosti naskočí „to von říká jen tak“. Proč lichotku prostě nemůžeme přijmout, opravdu se tak strašně nenávidíme?
Tohle samozřejmě můžeme řešit v každém období života, ale v menopauze k tomu máme razantnější, palčivější příležitost, fyzické změny jsou zjevné a relativně rychlé. A já se rozhoduju – můžu posilovat sebenenávist, nebo se učit krok za krokem přijímat a přivítat příležitost konečně to začít obracet.

Když to shrneš, jakou největší výhodu nabízí menopauza naší sexualitě?

Když vynecháme tu pohodu, že nemůžeme otěhotnět, tak hlavní výhoda je svoboda ve zkoumání intimity. To je ten největší přínos vůbec. Máme dobrý důvod, už totiž není čas to odkládat. Teď je čas se opravdu poctivě podívat, jakými všemi způsoby si to můžeme udělat, nechat udělat, nebo někomu udělat. A k tomu bych vás ráda vyzvala, protože každá vteřina druhé půlky života je cenná.

Klára Trávníčková - www.doboure.cz
klara.doboure@gmail.com